Důležité! Upozorňujeme na plánovanou odstávku všech našich služeb od 24. 5. 2024 od 14:00 do půlnoci 28. 5. 2024 z důvodu stěhování serverů. Budova OSA bude taktéž zavřená. Více informací zde.

x
The Silver Spoons: "Být nováčkem v hudebním průmyslu je peklo"
14. listopadu 2023

The Silver Spoons: "Být nováčkem v hudebním průmyslu je peklo"

Natáčeli v USA s renomovaným producentem, hrála je Evropa 2 a OSA je tituloval jako nejúspěšnější mladé skladatele. Rock’n’rolloví The Silver Spoons ale poznali i odvrácenou stranu hudebního života. Více prozradili zpěvák Augustine Dunn a klávesista Dimitrije Maksimovic.

Máte za sebou hodně dynamické začátky. Jeden ze zlomových okamžiků pro The Silver Spoons přišel v roce 2018, kdy jste bez jakékoliv vydané desky odletěli natáčet do Los Angeles s producentem Dannym Saberem. Jak se to tehdy celé upeklo?

Augustine: V té době jsme řešili, co s kapelou bude dál, jak moc profesionálně to vlastně chceme nebo nechceme dělat. Zapracovali jsme na nových skladbách a jednou z nich byla He’s Got My Money Now. Přes našeho kamaráda Johnnyho Anděla se písnička dostala k producentovi Dannymu Saberovi. Skladba se mu líbila a pozval nás do L.A. V tu chvíli jsme si ale uvědomili, že nemáme prostředky, abychom tam odjeli. Udělali jsme crowdfunding, který se naštěstí povedl, takže jsme nakonec mohli odletět. A všechno ostatní je historie.

Mít fanoušky, kteří zaplatí letenky do USA, to chce každá kapela.

Dim: Tehdy jsme byli undergroundová kapela. Dneska by se něco takového nestalo. Jsme v rádiu, občas se mihneme v televizi, hrajeme koncerty, takže se předpokládá, že máme tunu peněz. Tehdy fanoušci cítili, že jsou taky součástí kapely. Ve smyslu „pojďme to zkusit všichni spolu“.

Jak se vám za oceánem pracovalo?

Augustine: V té době He’s Got My Money Now nikdo kromě našeho nejbližšího okolí neslyšel. Že se skladba líbila nám nebo našim mámám, nemuselo vůbec nic znamenat. Hodně jsem se kvůli tomu stresoval. Strávili jsme tam deset dní, během kterých jsme natočili dvě skladby. Celý proces byl hodně dlouhý a vše nám trvalo mnohem déle, než by trvalo dnes. Vybavuju si, jak jsme původně chtěli strávit aspoň pár dní na pláži nebo cestováním. Nic z toho se pochopitelně neuskutečnilo a zpětně si uvědomuju, že jsem si to vůbec neužil.

Jaká to byla zkušenost, nahrávat s člověkem, který spolupracoval se jmény jako David Bowie, U2, The Rolling Stones, Ozzy Osbourne nebo Korn?

Augustine: Bylo to úplně poprvé, co jsme pracovali s producentem. Vůbec jsme nerozuměli tomu, jak by se měla naše spolupráce odehrávat, netušili jsme, jak komunikovat. Přitom komunikace je u natáčení hudby klíčová věc. Neměli jsme ani žádnou vizi, k čemu se vlastně chceme dobrat, bylo složité se pro začátek vůbec od něčeho odrazit.  V té době jsme neměli žádný styl, byli jsme prakticky neznámá kapela a tohle měl být náš první výstřel. Hledali jsme se. Zpětně vidím, jak moc naivní jsme byli.

Vážně jste do té doby neměli s producentem žádné zkušenosti? Takže jste vlastně sami sebe hodili do vody…

Augustine: My jsme ani nevěděli, jestli tam nějaká voda je. Prostě jsme někam skočili...

Dim: … a klidně tam namísto vody mohl být beton.

Augustine: Na druhou stranu to byla zkušenost, kterou bychom u nás sbírali třeba několik let. Dost urychlila náš další vývoj.

Evidentně ano, jelikož singl He’s Got My Money Now se dostal do hitparády Evropy 2, což je vzhledem k vašemu žánru vcelku překvapivé.

Augustine: Když jsme přijeli zpátky, skladba nejprve nikoho nezajímala. Že se pak chytla na Evropě 2, bylo velké štěstí. Stejně tak, že nám s videoklipem vypomohl herec Richard Genzer. Také jsme našli sponzora, všechno do sebe najednou pěkně zapadlo. Zpětně si ale říkám, jak moc naivní jsme byli, protože pokazit se toho mohlo opravdu dost. Ale možná bylo klíčové, že jsme tomu prostě věřili.

Ve zmíněném videoklipu si stěžujete na fungování hudebního byznysu. Kritizujete například hraní bez honoráře. Předpokládám, že jste vycházeli z vlastní zkušenosti. Byla v té době situace až tak kritická?

Dim: Byla. Mimo koncerty, které si člověk organizoval, se kapelám naší velikosti absolutně neplatilo. Většinou jsme hráli za pizzu v backstagi. Anebo nám to prezentovali jako příležitost pro kapelu. Menší jména jsou také často vystavena situaci, kdy po nich ta větší chtějí peníze, pokud jim chtějí dělat předskokany na turné. Na to my jsme nikdy nepřistoupili, hlavně z principu. Pro začínající skupiny to bývá opravdu těžké.

Augustine: Jasně, ne každá kapela si zaslouží prostor na pódiu, ale ve chvíli, kdy dokážeme dostat do klubu třeba dvě stovky lidí, bychom si zasloužili lepší podmínky. Lidi v klubech nebo organizátoři festivalů mladé skupiny často zneužívají, což mi dodneška vadí. Ve chvíli, kdy skupina přináší hodnotu, si zaslouží být oceněna.

Dim: Mladý umělec je na trhu vždycky ve slabé pozici. Nositelem moci je kupující. Je zkrátka víc kapel, než je pozic na placený koncert.

Augustine: Ale není to jen o koncertech. Producenti ze začínajících umělců často tahají peníze, ačkoliv sami dobře vědí, že možnosti, které jim nabízejí, jsou pro ně naprosto zbytečné, že kapely nemají šanci je nijak zúročit. Je to neetické. Být nováčkem v hudebním průmyslu je peklo.

Dim: I my se stále považujeme v některých ohledech za nováčky, ačkoliv za sebou už něco máme. A podle mě by také měl konečně přijít zásadní tlak ze strany umělců a asociací vůči digitálním platformám. Reálně není tohle prostředí vůbec dořešené, přerozdělování peněz není zdaleka dobře nastavené. Je to stále velká divočina a my všichni za to neseme zodpovědnost. My jakožto menší hráči nic nezměníme, ale velké kapely by se do tématu měly položit.

Když se vrátíme k podmínkám na tour, předpokládám, že situace pro vaši kapelu se od doby, kterou jste popisovali, změnila. Je to tak? Nehrajete už jen za pizzu do backstage?

Augustine: Naštěstí už se nás to netýká, nestěžujeme si. Promotéři pochopili, že máme na to, někoho na festival přilákat, že máme nějakou hodnotu.

Koncertujete i v zahraničí, začátkem tohoto roku jste hráli například v Maďarsku. Jak z hlediska jednání promotérů a servisu celkově vidíte stav v zahraničí a u nás? Co jsem měl možnost slyšet od několika kapel, tak v zahraničí je servis na mnohem vyšší úrovni než u nás.

Augustine: Zrovna v tom Maďarsku byli hrozně vstřícní, nic nebyl problém. Celkově bych ale řekl, že je to podobné.

Dim: Vždycky záleží, o jakých konkrétních akcích se bavíme. Kluby fungují systémem, že co si zaplatíš, to máš. Většinu klubových koncertů si ale děláme sami. Je jiný přístup, když si něco organizujeme takto, a jiný, když si nás pozvou. Pravda je, že jsme zažili akce, kde nebyla backstage, jediný prostor byl hned za pódiem a skoro jsme si ani neměli kam dojít na záchod, ale jednání bylo vždy v pořádku. Pokud jde o festivaly, kam jezdíme, tak tam se o nás starali vždycky dobře. A pak jsou městské akce a ty bývají v pohodě. Luxus to tedy není, ale určitě ani ostuda.

Pobavme se o ambicích. Rozhlížíte se spíš po domácím trhu, nebo se díváte po zahraničí?

Augustine: Ambice je dělat dobrou hudbu, která bude poslouchatelná pro lidi, co nás chtějí poslouchat. Ale tím, že zpíváme v angličtině, máme snahu uspět spíš v zahraničí.

Dim: Mám třeba pocit, že u nás lidi moc nerozumí textům, nebo je možná jenom nevnímají. Což je velká součást toho, co tou hudbou chceme vyjádřit. Třeba zmíněný singl He’s Got My Money Now je i o autorských právech, a nikdy za mnou nepřišel člověk z oboru, který by se o tom chtěl pobavit. Děláme rozhovor pro magazín OSA, pro hudební autory, což je třeba zcela ideální místo na toto téma.

Augustine: Mnoho kapel totiž tomu systému nerozumí a neví, co vůbec autorská práva jsou a jaká práva vůči svým písničkám mají. A dokonce to někdy nevědí ani kapely, které jsou na scéně třeba deset let. To mi přijde šílené.

Pocházíte z odlišných prostředí. Augustine, ty ses narodil ve Francii britským rodičům, Dimitrije pochází ze Srbska. Zbytek kapely, tedy Jan Janíček, Štěpán Bína a Jaroslav Janda, jsou Češi. Nedochází u vás někdy ke střetu odlišných temperamentů?

Dim: Rád popisuju energii v kapele jako vztah lidí, co spolu byli na vojně. Naše generace ji tedy nikdy nezažila, ale bude to stejné.  Když s někým rok čistíte záchody nebo něco takového, tak se prostě sblížíte. Když zkrátka s někým zažíváte supersilné emoce, úspěchy, hraní na velkých pódiích pro velké publikum a pak všechnu tu špinavou práci ve smyslu tahání beden ve čtyři ráno nebo spaní po pochybných pokojích, tak se díky tomu snadno sblížíte. Zážitky v kapele jsou nepřenositelné.

Ředitel festivalu Michal Thomes pronesl názor, že české kapely nejsou úspěšné v zahraničí, protože jim chybí odhodlání. Kdo to podle vás dělá dobře?

Augustine: Mikolas Josef je na dobré cestě. Jde na to pomalu a strategicky. Měl skvělý odpich díky Eurovizi.

Dim: Za mě Redzed, který na to jde vlastní cestou, ale dělá to super, přinejmenším z pohledu digitálu. On a kluci kolem něj rozumějí tomu, co dělají, a evidentně se jim povedlo trefit zlatou žílu.

Augustine: A pak ta tmavovlasá holka, jak je teď všude. Jo, Pam Rabbit. Mně se líbí, že umí hezky spojovat češtinu a angličtinu.

Nebude náhoda, že mnoho úspěšných umělců má kořeny mimo Česko. Kromě vás dvou a Pam Rabbit například Calin, Viktor Sheen a další. Čím to je?

Augustine: Vychází to z odlišného pohledu na věc. Třeba Mirai – nejúspěšnější český hudebník má kořeny v Japonsku.

Dim: Je jich mnohem víc. Emma Smetana s Jordym, Annabelle, Aiko, Ben Cristovao. Asi je to o originalitě a jinakosti. Každý se vyjadřuje jinak, už to není to české „tralala“, které jsme slyšeli stokrát.

Když vás nazvu rock’n’rollovou kapelou, asi se nebudete hádat. Co pro vás znamená samotný pojem rock’n’roll?

Augustine: Hudba, která stojí na kapele. A nesmí to být příliš čisté.

Dim: Hudba, která tě nutí k tanci. Anebo k jakémukoliv pohybu těla. U rock’n’rollu se nedá stát a čumět.

A definice rockové hvězdy podle vás?

Dim: Asi ti neodpovím na otázku, ale nedávno jsem viděl rozhovor s Joem Walshem z Eagles a ptali se ho, co si myslí o vstupu umělé inteligence do hudby. A on jim řekl: „Já se toho nebojím. Až se AI naučí vyhazovat televizi z okna hotelového pokoje, tak pak se začnu bát.“

pro magazín Autor in připravil: Petr Adámek