Stát by měl do muzikantů investovat, potom bezpochyby uspějí

Stát by měl do muzikantů investovat, potom bezpochyby uspějí

Talenty a zajímavé lidi u nás máme, jen je třeba do nich investovat, aby opravdu prorazili a nezůstali jen "sedět doma". O tom je Jaroslav Raušer přesvědčen. A kdo jiný by do tajemství úspěchu měl mít lepší vhled než právě hudebník, producent a předseda Institutu moderní hudby v jedné osobě. Přečtěte si, kde se podle něj nacházejí příležitosti a co chybí k tomu, aby čeští hudebníci mohli úspěšně dobývat světová pódia.

Jste předsedou Institutu moderní hudby (IMH). Co bylo prvním impulsem pro to, abyste se hudebnímu vzdělávání začal věnovat?

Otevřel jsem v devadesátých letech asi jako jeden z prvních v zemi projekt mezinárodní hudební mobility EuroConnections. Měl jsem tak možnost naživo si ověřit, že naše kapely neumí spontánně "strhnout" zahraniční publikum, tudíž ani nevzniká zájem o jejich "ekonomizaci" ze strany zahraničních pořadatelů.

O rozvoj hudebních talentů se v rámci Institutu staráte už víc než 10 let. Jsou mezi hudebníky, co Institutem prošli, tací, kteří se vám skutečně vryli do paměti?

Rozhodně ano, mohu říci, že je u nás poměrně hodně zajímavých, kreativních talentů. Albert Černý (Lake Malawi), Thom Artway, Marcell nebo Hentai Corporation jen namátkou, je jich ještě mnohem více.

Institut se v minulosti specializoval především na workshopy se zahraničním producentem, nyní je jeho hlavní činností vzdělávání těch nejmladších. Co vedlo k této změně?

To není změna, jen pochopení toho, že prosadit se i venku znamená mít svoji komunitu. Pochopení, že komunita vzniká již na středních školách. Když přijde někdo, kdo ve vhodný okamžik hudebně projektuje generační identitu, má to masovou odezvu. Získat publikum v pozdějším věku vyžaduje mnohem větší investiční kapitál, na který do zahraničí nedosáhneme.

Proto jsem ve velmi omezeném objemu začal experimentálně učit devítileté kluky skládat moderní zahraniční hudbu. Výsledek je pozoruhodný: Dnes vidím, že pár z nich může být v osmnácti letech tak řemeslně zručných, že budou schopni ovládat umění, jak přenést své generační emoce. A pokud vytrvají, pak tito kluci začnou psát neotřelé melodie a hledat zajímavé harmonie v aktuálním sound designu.

Hudebním workshopem se zahraničním producentem prošlo nespočet skvělých muzikantů. Mnozí z nich získali Ceny Anděl a Lake Malawi, kteří prošli workshopem hned dvakrát, dokonce uspěli v letošní Eurovizi. Myslíte si, že jim Institut pomohl k hudebním úspěchům?

Naše workshopy jsou orientované hlavně na dynamiku pódiové show. Na hledání maximálního přenosu, který má vyústit v autentickou, přesvědčivou a strhující kompaktní pódiovou show. Děláme to od roku 2009. První byli Hentai Corporation, a to hned třikrát. Jejich show je dnes úplně jinde, než s čím poprvé přišli. U Lake Malawi jsem při přímém přenosu Eurovize ihned rozpoznal, jak moc těchto poznatků využili. Jak využili kontrastu mezi hlukem a tichem - i ticho hraje…

Tyto workshopy nikdo jiný v zemi nedělá, a tak mnoho kapel tápe. Nikdo přitom není natolik dokonalý, aby zvládl všechny umělecké kategorie bezchybně. A protože je mnoho koncertů nedotažených, publikum na ně nechodí. Když nedáte dohromady maximální energii, překvapivé a zajímavé melodie a adekvátně stylizovanou show, nemůžete si potom stěžovat, že o vás publikum nejeví až takový zájem. Publikum chce emoce a když jim je někdo zprostředkuje, přijde. Mít komunitu v zahraničí je věcí větší originality.

Kromě Institutu vedete také Move Association, která se zabývá mezinárodní spoluprací v hudbě. Kde by podle vás měl muzikant začít, když se chce dostat do zahraničí?

Bez přirozeného talentu to nejde (ale těch je u nás překvapivě dost). Jako první je třeba pochopit, že tomu, co vytvářím, musím maximálně věřit. Nemůže to být kalkulace s přízní publika. Musíte se výrazně a originálně vyprofilovat. Nehrát "cover verzi" či podobnou hudbu hůře než originál a pochopit, že génius, který tvoří jen v kuchyni, asi nebude nikdy objeven.

Dokázal byste říci, co mohou být pro muzikanta největší překážky, když chce v zahraničí prorazit?

Je to složitá synergie. Státní pobídka hudební tvorby v oblasti různých směrů populární hudby neexistuje. U kinematografie ano. Tvoří 6,68 % ze státního rozpočtu (800 mil. Kč). Je to zvláštní, nedovedu si představit vynikající "světový" film s vyloženě špatnou hudbou. Živá kultura v ČR je na 3,68 % rozpočtu ministerstva kultury, spolu s filmem dosahují 10 %, zbytek je převážně dědictví. Ve Francii kulturní rozpočet vypadá následovně: 45 % živá kultura a 55 % dědictví. Tomu u nás nemáme šanci konkurovat, nemáme zde ani potřebné nástroje. Proto sleduji, jak naše kapely za 10 let vývoje hrají stále stejně pro stále stejné publikum a kapely francouzské mají za 10 let i globální úspěch.

A to je jen Francie se svojí velmi specifickou hudbou. Jejich přístup vychází z poznání, že nemohou konkurovat Británii, ale díky podpůrnému systému mohou vytvářet mediálně současnou hudbu a dokonce i světové ikony. Ed Sheeran si nejprve baskingem vydělával na přežití. Poté získal kapitál a on a Dua Lipa vygenerovali za rok 2017 pro britský export v přepočtu skoro 12 miliard korun.

Můžeme se inspirovat u malých zemí, jako je Švédsko, Holandsko, Dánsko, Finsko. Kreativní tvorba je předmětem státních investic, a tak tyto země dnes vydělají více, než kolik proinvestují. Ekonomizují své předchozí investice. Až se bude investovat do našich muzikantů, prorazí také. Nepochybuji o tom. Obsahově je dnes tvorba některých umělců na mezinárodní úrovni. V létě publikum na trendovém festivale ve Francii již ani nepoznalo, kdo je česká kapela a kdo britská. Naši měli obrovský úspěch. Překážkou je jen vlastní motivace a nedobré podmínky, které časem bohužel mnohé odradí…

Důležité jsou tedy investice, co dalšího ještě může v boji o místo na světových pódiích hrát roli?

Sociální sítě. Přibude spousta revolučních technologií, umělá inteligence, blockchain, platby přes kryptoměnu Facebooku. P2P. Bude spousta nových výzev, ale bez lidské a finanční investice se nikdo nikam nepohne. Lidská investice je v kompetenci umělce, finanční investici vidím ve státní injekci a v investicích do rozvoje hudby vůbec. Ne každý má rodiče, kteří jsou ochotni investovat miliony do zahraniční kariéry svého dítěte.

 

Zdroje:

Rozpočet MKČR 2019, Exportní data UK music Industry, Ministerstvo kultury a komunikace, Francie

Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ souhlasíte s využívání cookies. Pro bližší informace klikněte na odkaz níže.
Pravidla cookies