Sergei Barracuda: "Můžou tě dostat z Ostravy, ale nedostanou Ostravu z tebe"

Erik Peter, vystupující pod pseudonymem Sergei Barracuda, je na rapové scéně už patnáctým rokem a patří k jejím nejvýraznějším osobnostem. Momentálně pracuje na nové desce, kromě psaní textů přebírá i produkci a bilancuje svou dosavadní tvorbu.

Na hudební scéně se pohybuješ už skoro patnáct let. Za tu dobu se rap z okrajového žánru posunul do mainstreamu a registruje ho čím dál více posluchaček a posluchačů. V čem ty osobně vnímáš, že se žánr nejvíce posunul?

Největší rozdíl vnímám v možnostech. První track interpreta, který začne dnes, zní lépe než track člověka, který začal patnáct let zpátky. Taky vše usnadňuje ta technika. Dnes je možné udělat kvalitní track i z pohodlí svého domova.

Mám pocit, že současná rapová scéna už je docela roztříštěná, míchají se tu různé podžánry, styly, komerce a alternativa. Tak jak celou současnou scénu vnímáš? Myslíš, že se vyvíjí dobrým směrem, nebo je něco, co bys jí vytkl?

Baví mě, jak je současný rap barevný a také jaký je tam mix. Vytknul bych ale současné scéně to, jak nepřichází s vlastním soundem a nápady. Většina interpretů zní velice podobně, jako mnoho dalších z celého světa, a není tam osobitost v beatech a flow.

Rap poslední roky začal pronikat i do povědomí různých odborných akademií a jako žánr začal být reflektovaný i v rámci hudebních cen. Bylo by pro tebe třeba důležité, kdyby ses dostal do nominací nějakých hudebních cen, nebo tě to moc nezajímá?

Důležitější jsou zlaté a diamantové šperky, které si můžu koupit za peníze z hudby. (smích)

Do současného rapu se často promítají i prvky jiných žánrů, nejčastěji elektronické hudby. Tak jak pracuješ s propojováním žánrů? Je to něco, co je ti přirozené a s vývojem tebe a doby se posouvá tvá tvorba, nebo době svou tvorbu přizpůsobuješ?

Češi mají hodně rádi disko, hlavně ta starší generace. Rodiče a prarodiče dnešních mladých poslouchali rovné beaty, které se dnešnímu trapu vymykají, ten má rytmus spíš nepravidelný. Snažil jsem se na nadcházejícím songu Směj se teď spojit produkčně obojí a vyhovět tím jak sobě samotnému, tak té majoritě posluchačů a posluchaček. Vím, že třeba momentálně frčí drill (žánr rapu, pozn. redakce), a hodně jsem prodělal tím, že jsem ještě žádný drillový song neudělal, ale osobně mě to moc nebere.

Když si teď poslechneš svou starou tvorbu, máš to rád a baví tě to, nebo v sobě máš vnitřního kritika a vnímáš tam, co bys teď udělal jinak?

Neposlouchám už svou starou tvorbu ušima frajera, který ty věci nahrál, ale říkám si místo toho: „Když to ti lidi milovali a platili za to, tak to asi nakládalo, jak mělo.“

Začal ses věnovat i produkci. Baví tě to? A proč ses rozhodl, že si začneš hudbu dělat i produkčně, nejen textařsky?

Než jsem se stal raperem, tak jsem chtěl skládat muziku. Bylo mi 9 a skládal jsem loopy v „MTV music generator“ hře na PS1 (PlayStation). Snil jsem o tom, že budu DJ. Tehdy jsem si myslel, že DJové jsou ti, co skládají zpěvákům hudbu, tak proto. (smích). Začal jsem teď s produkcí, protože miluju hudbu a chtěl jsem jí co nejvíce rozumět. Chtěl jsem vlastní zvuk a nerapovat do „type beatu“ určeného pro zahraniční interprety. Chtěl jsem si dát 100 % jako textař i skladatel. Dřel jsem na tom osm let, teď si produkuju desku komplet sám a beru to jako jeden z nejlepších kroků v životě.

Máš studio doma a většinou pracuješ o samotě. Vyhovuje ti to? Nechybí ti někdy ty druhé oči a uši, které by ti mohly dát zpětnou vazbu?

Mám na dálku skvělého poradce, co má top ucho. Je to také velmi známý a úspěšný frajer, proto ho nebudu jmenovat. Zkritizuje mi vše do detailu, a když chválí, tak vím, že to myslí vážně. Je to moje velká pomoc. Posílám mu furt dema. Ve studiu se ale cítím nejlíp sám.

Když už jsme u domácího studia, tak jak bys popsal svůj kreativní proces? Co tě nejvíc inspiruje a jak pak vypadá průběh tvého tvoření?

Inspiruje mě LED osvětlení v noci, zapálené svíčky, silná marihuana, káva a kratom v hrnku, štos bankovek na stolku, kousky umění na zdi, otevřený Ableton software, Akai MPC, na kterém jsem udělal beat. Objevil jsem u sebe „hyperfokus“ aka stav, kdy hodina pocitově trvá 10 minut a kdy uteče 8 hodin, aniž bych si jednou odskočil na záchod nebo do lednice. Dostavuje se mi z práce pocit euforie, který jsem nezažil ani na MDMA.

Brzy ti bude vycházet nová deska, často o tom mluvíš tak, že by to měla být tvoje vrcholná tvorba. V čem se bude odlišovat, jak se bude jmenovat a na co se na ní můžeme těšit?

Bude démonická, agresivní a energická. Nebude tam jediný nedokončený track, jenom aby seděl do počtu. Hosty zatím nebudu jmenovat.

Posunul jsi datum, kdy deska půjde ven. Z jakého důvodu?

Nejsem s tím zatím spokojen a vím, že nemusím spěchat. Také čištění některých samplů zabere delší dobu, než jsem si myslel.

U tebe se hodně řeší rozdíl mezi „starým Sergejem“, který dělal tvrdý rap hlubokým hlasem, a „novým Sergejem“, který je melodičtější a používá autotune (efekt upravující výšku hlasu). Chápu, že je naprosto přirozené, že se interpret vyvíjí a mění styly, aby nestagnoval, ale jak snášíš to, že ti vlastně někteří vyčítají, že tvá tvorba podle nich už není to, co bývala?

Jak to snáším? Dnes vím, že ti zklamaní fanoušci, co chtěli starého Sergeie, byli nasraní právem. Dnes si uvědomuju, co ode mě čekali a co jsem jim nedoručil. Dřív jsem myslel, že jsou jen mimo a hejtují bez důvodu. Melodický nový Sergei byl dobrý a udělal mi balík. Ale přestal mě bavit.

Když to vztáhneš na novou desku, bude typově bližší tvým novým projektům, nebo spíš těm starším?

Bude bližší těm starým, něco ve stylu Pouliční ekonomické 1.

Jsi obecně poměrně plodný autor, vydáváš klidně i několik projektů za rok. Je důležité neustále dávat ven novou hudbu, aby ses udržoval v povědomí lidí, nebo to děláš, protože tě to zkrátka baví, a když něco máš, chceš to hned dát ven?

Upřímně, svou strategii releasování alb za poslední roky dnes sám sobě kritizuju. Rozhodoval jsem se spíš na základě emocí a sypal víc kvantitu než kvalitu. Dnes jsem 100% pro kvalitu a to, přijít jednou za čas s velkou bombou, než abych to na sílu krmil.

V minulém roce ti vyšel i projekt Goodfellas s Palermem, těsně předtím, než nastoupil do vězení. Jaký máte vy dva vztah a jak vznikl tenhle projekt, který je zatím tvůj poslední?

Palermo je můj velmi dobrý kolega. Projekt vznikl rychle, album jsme měli za čtyři dny. Od textů přes beaty až po nahrávání. Byla to rozlučka na dlouhou dobu. Jasně, je to jeden velký freestyle, ale ta atmosféra a srdce té desky to drží nad vodou.

Obecně máš na projektech poměrně dost featů (spoluprací), sám featy dáváš i jiným umělcům. Podle čeho si vybíráš, s kým chceš spolupracovat?                                

Featům teď dávám utrum. Respektive já sloky budu od lidí jen brát, ale nechci jim je dávat. Dřív jsem chtěl někomu pomoct nebo jsem potřeboval peníze. A na konci dne jsem jen zlevnil své jméno. Každopádně pro spolupráci je důležitá vzájemná chemie a skillset (schopnosti, pozn. redakce).

V posledních letech ses asi především skrz film Banger propojil s Adamem Mišíkem, což je interpret, který do rapu běžně příliš neprosakuje. Jak se stavíš k dalším možným spolupracím i s interprety mimo rapovou scénu?

Osobně mám raději pop a R’n’B lidi než rapery. Už si nechci zpívat vlastní refrény. Chci, ať mi je zpívaj oni.

Tvoje poloha v rapu je někdy hodně macho. Máš pocit, že to odráží tvoji reálnou osobnost a to, jak žiješ?

Rapera vždy otestují životní situace, jestli žije to, co píše. A co si pamatuju, tak jsem vždy uspěl. Lidé jsou na mě milí a já na ně taky. Jsou vždy překvapení, když mě poznají osobně, jako by si fakt předtím mysleli, že jsem idiot nebo co. Macho jsem převážně jen v ložnici a na albu. Být macho na plný úvazek tě dostane do vězení, svět se v tomhle ohledu už změnil.

Myslíš, že právě tohle k rapu patří? Taková ta tvrdá, hodně maskulinní poloha?

Ta je s ním jen nejčastěji spojována. I intelektuálové umí rapovat. Třeba Common nebo J. Cole.

Jak moc jsou texty, které píšeš, autentické? Je to vždycky nějaký reálný příběh, nebo alespoň něco, co odráží tvou realitu, nebo jde občas i o úplně fiktivní věci?

90 % authentic a 10 % mixle pixle hahaha.

Tvoje tvorba je hodně spjatá s Ostravou, kde žiješ. Myslíš, že by se tvoje hudba hodně změnila, kdyby ses přestěhoval jinam?

Myslím, že ne. Můžou tě dostat z Ostravy, ale nedostanou Ostravu z tebe.

Máš zkušenosti i s nahráváním a natáčením klipu v USA, za sebou spolupráci se zahraničními umělci. V čem vnímáš největší rozdíl mezi tím, jak hudba vzniká právě ve Spojených státech, a tím, jak vypadá ta realita tvoření u nás?

Frajeři tam nalepují řádek po řádku. Proto jim ty sloky zní tak dynamicky a nezadýchaně. Pronajmou si studio na dva týdny a jsou tam furt. Nechodí do studia na tři hodiny jak s domácím úkolem, jako to dělá většina lidí tady. Tam je to zakořeněné hluboko, zatímco tady si každý ohýbá pravidla podle svého. Dva nesrovnatelné trhy a světy.

Jak jsem psala už v úvodu, rapu se věnuješ dlouho. Měl jsi někdy období, kdy jsi měl kreativní blok a přemýšlel jsi, že skončíš? A jestli ano, tak jak jsi to pak překonal?

Asi stokrát. Vždy to přešlo, když jsem si uvědomil, že nic jiného neumím. Důležité za mě ale je nenutit se a nenahánět múzu. Ona přijde sama.

Je rap něco, čím se plánuješ živit už napořád? Přece jen, ten žánr tady, v československém prostředí, není tak dlouho, a nemáme ještě úplně příležitost vidět třeba šedesátileté rapery. Myslíš tedy, že to vůbec jde, a chtěl bys něco takového? Jestli ne, tak co plánuješ dělat do budoucna?

Rapem ne, ale hudbou ano. Dokážu si představit sám sebe jako filmového skladatele. Když dobře zaplatí, budu dělat i muziku do výtahu nebo nákupního centra. To je další důvod, proč jsem se začal věnovat produkování. Ta představa mě jako šedesátiletého rapera se mi nelíbí. Mix/Master nebo beatmaking nemají věkový limit.

Děkuju moc za rozhovor! Děkuju moc OSA a Autor in magazínu! Bylo mi ctí!

^{Text: Anna Koucká (Refresher)
Titulní foto: Marek Tomíček}