Renne Dang: „Nechci machrovat, chci motivovat“

Člen rapového uskupení Blakkwood Records patří k nejvýraznějším osobnostem současné generace rapové scény. Renne Dang je držitelem zlaté desky za své debutové sólové album Con Lai a platinové desky za své druhé sólové album Thái. Ve své tvorbě razí heslo: „nechci machrovat, chci motivovat“.

Když jsi začínal tvořit první hudební projekty, vím, že jsi je tvořil hlavně doma na počítači. Jak v té době vypadal tvůj proces tvorby?

No, to už je hodně dlouho. Musím zavzpomínat. Vím, že jsem úplně na začátku nahrával v Audacity. Jakýkoliv edit v tom programu byla bída s nouzí dohromady. Do toho si domysli čtrnáctiletého kluka, který čeká, až máma vypadne na odpolední do fabriky, aby mohl do USB mikrofonu, na který šetřil dvě letní brigády, řvát svoje komplexy. Prostě umění.

Jak se od té doby ten proces změnil a jak vypadá teď?

Mám svoje vlastní studio. Trošku lepší mikrofon a nastavení. Spoustu skvělých lidí, se kterými můžu spolupracovat, ale řekl bych, že to řvaní těch komplexů do mikrofonu je pořád stejný. Jen už ty nahrávky aspoň neclippujou (pozn. redakce, nahrávky nejsou přebuzené).

Na který ze svých projektů a jeho tvorbu vzpomínáš nejraději?

Zrovna se mi dostal do ruky na schválení booklet 3LP vinylu DANG (Deluxe), který mapuje období tour i tvorby, a musím říct, že to je vlastně asi můj nejoblíbenější projekt. Rozhodně nás stál nejvíc času i práce a doteď, když ty věci poslouchám, tak to za tím i slyším a dělá mi to radost.

Podzim je u tvých fanoušků známý jako Danggkidd období. V čem byl pro tebe tenhle projekt jiný než ostatní?

To už je taky dost historie. Řekl bych, že to byla moje první větší zkušenost s melodickými linkami a zpěvem. Určité nutkání, že už nechci dělat jen čistě rap, ale zkoumat i jiné žánry. Zároveň jsem do toho projektu textově otiskl mé tehdejší vztahově složitější období, takže je tam ta autenticita asi dost slyšet. Já sám se ale k tomu projektu nerad vracím. Texty mi připomínají momenty, ke kterým se nechci vracet, a hudebně je to prostě jeden velký experiment, takže v tom slyším hrozné nedostatky.

Teď to bylo pět let od tvojí první sólo desky CON LAI a při té příležitosti šly do prodeje limitované vinyly. Co pro tebe po té době tahle deska znamená? Jak vzpomínáš na její tvorbu nebo konkrétní track?

CON LAI je pro mě začátek mojí sólo dráhy. Debut. Postavil jsem se na nohy a rozhodl se vybudovat si svoje jméno a pracovat jen sám na sobě. Tvorba desky byla hodně intuitivní. Vůbec jsem nepřemýšlel nad konceptem. Neřešil uměleckou hudební stránku. Jenom jsem psal svoje pocity, emoce a popisoval spoustu změn v mém životě. Je to každopádně deska, která mi otevřela dveře do komerce a uvítala mě na scéně. Osobně mám hodně rád přímo titulní singl Con lai. Na tu dobu mi to přijde jako hodně zajímavá záležitost jak z textové, tak i z instrumentální strany.

Nyní máš ale venku už svoji třetí desku DANG. Jak dlouho trvalo ji napsat, od prvního řádku po finalní master?

První text, co na album vznikl, byl k tracku Průměr. Srpen 2020. Final master jsem dostal nejspíš v listopadu 2021, takže rok a čtvrt? Do toho jsme teda teď v srpnu udělali rozšířenou Deluxe verzi.

V čem byla tvorba desky jiná?

Určitě tím, že jsem většinu textů psal během covidu a tak nějak zpětně reflektuju, že jsem měl mnohem čistší hlavu, klid a nadhled, když jsem popisoval myšlenky. Ta deska je celá taková rozumná a dospělá. Zároveň jsme měli k albu mnohem větší instrumentální přístup než u předchozích projektů. Asi to bylo hodně ovlivněné i tím, že už dva roky jezdím festivaly a větší koncerty s livebandem. Začal jsem hudbu vnímat mnohem víc do hloubky, a ještě víc se do toho celého procesu zamiloval. Myslím, že jsem strávil snad víc času ve studiu aranžováním instrumentálů a finalizací než samotným nahráváním a psaním. Zval jsem si lidi na vokály, donahrával živé nástroje. Věci, co se v rapu u nás moc nedělají.

Četl jsem, že jste na desce dokonce přehrávali všechny loopy/samply třetích stran. S kým jsi na její tvorbě spolupracoval? Zapojili se i muzikanti z tvé kapely?

No, úplně všechny loopy a samply jsme nepřenahrávali, to je nějaká fáma. Ale je fakt, že třeba v tracku Ozvěny jsem nechal zpěvačku Ronie původní text k melodii ze samplu předělat do slovenštiny. Hodně nástrojů jsme ale nahrávali a vokálově mi pomohlo taky pár lidí. Například hlas, který provází průběžně celé album, mi zapůjčil Bohdan Tůma, zpěv ve skladbě Ctnost mi věnovala skvělá Annabelle. V dalších skladbách mi zpěvem pomáhal Václav Rouček, saxofon na track Lidství mi nahrál Kenny Rough. Byla radost s nimi spolupracovat. Největší práci na albu mají ale moji dvorní producenti Ceha a Leryk.

Na desce se kromě „mladých tváří“ rapové scény objevily i legendy jako Kato nebo Indy. Jak se ti s nimi spolupracovalo? Bylo to v něčem zásadně jiné než spolupráce, na které jsi zvyklý?

Zásadně jiné mi přijde vlastně to, že je tam vůbec mám. Když jsem ze začátku konzultoval s pár lidmi, že bych s někým z nich chtěl udělat společnou věc, tak jsem se dočkal zpětné vazby, že to buď nemám zapotřebí, anebo že jsem blázen, pokud si myslím, že z nich někdy dostanu sloku. Nechápej mě špatně, ale zrovna oba jmenovaní nejsou proslulí svou spolehlivostí a včasností v odevzdávání slok. Je pro mě obrovská čest, že se mi to podařilo a mám s nimi společné skladby.

A co pro tebe ty featy znamenají? Ovlivnili zrovna Kato s Indym nějak tvou tvorbu v nějakém období?

Je to čistě z osobních uměleckých důvodů. Chtěl jsem si odškrtnout společné dílo s každým z nich. Oba položili základy v rapu, to je nevyvratitelné. Doteď si pamatuju, jak jsem jako malý děcko koukal na ESO a tam jsem viděl Chaozz. Stejně tak vzpomínám, jak jsem začínal psát svoje první texty a sledoval dokument z Click Clack Tour. Chtěl jsem to žít taky. Celou hiphopovou subkulturu jsem miloval a žral. Určitě se to muselo odrazit i v mojí tvorbě.

Kromě rapových featů se na desce objevil i momentálně jeden z největších zástupců popové scény Mirai. Jak tahle spolupráce vznikla?

Měl jsem ten track za sebe hotový a hledal jsem na něj někoho ke spolupráci. Cítil jsem, že ta věc má popový nádech, tak jsem selektoval jména. Zároveň celé album směřovalo k nečekaným spolupracím. Díky mému dobrému a letitému vztahu s Jirkou Koubou (tímto zdravím) jsme se s Miraiem propojili a poskládali to dohromady. Miraiův přístup mě mile překvapil a rád na tvorbu vzpomínám. Zároveň mě baví bourat mantinely, experimentovat v žánrech a propojovat. Hodně ortodoxních rapových fanoušků mě za to ale určitě odsoudilo, což je samozřejmě super.

Jak už jsme naznačili, jako jeden z mála CZ/SK raperů jsi začal vystupovat s kapelou, kterou mohou lidé vidět i na YouTube ve tvých live sessions. Co byl prvotní impulz k tomu, že sis řekl, že chceš svoje live vystoupení posunout tímto směrem?

Prvotní impulz byl pocit, že už se s DJem při živých vystoupeních nemáme kam posouvat. Cítil jsem, že já sám jsem jen s mikrofonem na maximu schopností, co můžu lidem v klubech po ČR dát. Zároveň když jsme přijeli někam na větší festival jen s DJem, vypadalo to na pódiu prostě prázdně. Chtěl jsem větší show, větší pódia a ukázat, že to, co děláme, je umění a hudba. Zároveň jsem ale nechtěl, aby z toho živého projevu zmizel rap směrem někam do rocku. Snad se nám to povedlo. Liveband naživo tlačí extrémně a má to úžasný ohlasy.

Co dalšího nyní chystáš? Na co se fanoušci mohou těšit v blízké době?

Aktuálně dělám na třech autorských projektech najednou, ale zatím nechci nic prozrazovat. Celý podzim a zimu tomu chci zasvětit čas ve studiu. Jeden z nich se nám podaří dodělat nejspíš ještě do konce roku a ostatní dva bych rád vydal v tom příštím. Po albu jsem dlouho hledal směr, kudy hudebně jít, a konečně mám pocit, že to zas mám. Těším se, až to budu moct poslat ven mezi lidi.

Připravil: Tomáš Plíšek (pro magazín Autor in 4/2022)

Foto: Peter Hoopoe