Slavíme 104 let od založení OSA

Říjen je v mnohém velmi významným měsícem nejen pro československý stát, ale také pro česko-slovenskou autorskou hudební tvorbu. OSA totiž 9. října slaví 104 let od svého založení v roce 1919. Za zrodem samostatné profesní organizace stáli Karel Barvitius, Rudolf Piskáček, Arnošt Hermann, Josef Šváb, František Šmíd, Eduard Joudal, Emil Štolc, Otakar Hanuš a Karel Hašler. Byl to vskutku nelehký úkol, který před nimi stál.

Možná některé z Vás překvapí, že kořeny kolektivní správy sahají daleko do 19. století. Za Rakouska-Uherska byli čeští autoři zastupovaní organizacemi ve Vídni nebo Budapešti. Po jeho rozpadu a vzniku samostatného Československa byli čeští autoři v situaci, kdy se oprávněně obávali, jak to bude s jejich autorskými právy. Zvažovali, zda budou schopni ufinancovat chod nové organizace a navíc v prostředí nově vzniklé republiky, která měla už tak svých starostí dost.

Ani naši předkové neměli na růžích ustláno při vysvětlování povinnosti platit za pouštění hudby v restauracích. Například v roce 1932 vyšel v Hostinských listech článek s názvem Placení autorských poplatků za hudbu v hostincích. Dovolte mi několik citací z tohoto článku: „Tato služba našich hostinských má býti znemožněna požadavkem Ochranného sdružení autorů, jímž se žádá placení autorských poplatků za rozhlasovou hudební produkci. … Pořadatelem hudební produkce rozhlasem je Radiojournal a ten také pravidelně vyplácí autorské honoráře ochrannému sdružení. Je proto požadavek ochranného sdružení, aby hostinští zaplatili autorský honorář ještě jednou, neoprávněný, když zákonná povinnost byla již splněna Radiojournalem. … Přiznání práva druhého placení autorského poplatku bylo by pak dalekosáhlé, postihlo by: holiče, kteří pro zábavu svých zákazníků zřídili ve svých provozovnách radioaparáty.“ Taky Vám tyto argumenty připadají povědomé?

Hostinští se dále hájili tím, že dělají osvětu mezi štamgasty jak ovládat rozhlasový přijímač, čímž se zvýší zájem běžného člověka o tento aparát. Pokud budou muset hostinští platit autorské poplatky, budou nuceni přístroje odstranit, Radiojournal přijde o koncesi k poslouchání rozhlasu a výrobci i prodejci rozhlasových aparátů o kšeft. Toliko z dobových materiálů. 

Jak vidno, ani po 90 letech se nám nepodařilo tuto zcela legitimní a ve světě naprosto běžnou platbu autorských odměn dostatečně vysvětlit. Orchestrión, rozhlasový nebo televizní aparát a nakonec i novodobé služby jako Spotify či YouTube nahradily v lokálech živou hudební produkci. Svého času orchestrión nebo jukebox vydělával hostinským více než točení piva. Proto si navzdory placení autorských odměn všechny tyto přístroje hrající hudbu ve svých podnicích ponechali.

Přeji Vám veselé a inspirativní babí léto.

Roman Strejček
předseda představenstva OSA

PS: Pro ty, kterým to není jasné dodnes, uvedu příklad. Český rozhlas platí za to, že smí Vaši hudbu použít ve svém vysílání, zařazovat ji do různých pořadů. Hostinští nebo kadeřnice ji používají k vytváření příjemné atmosféry pro své zákazníky nebo zaměstnance. Zkrátka Český rozhlas nevybírá koncesionářské poplatky pro autory a umělce, nýbrž pro svoji existenci. Vůči autorům hudby, tedy vůči OSA, je klientem, který chce používat hudbu autorů stejně jako hostinští nebo kadeřnictví.

^{Za karikaturu Karla Hašlera děkujeme Josefu Blechovi.}